Wiedemund se chce všemu naučit (Wiedemund will alles lernen)

Knihu o koníku Wiedemundovi jsem dětem koupila na dovolené v Rakousku. Nadchnula mě a rozněžnila. Taky mě pobavila a inspirovala. Chci být jako Wiedemund. A chtěla bych, aby byly moje děti jako Wiedemund. Ne jako já tenkrát.

Atlas mýtů - pobaví, ale pronese se

 Atlas mýtů mě nadchnul. Má velkolepé ilustrace, je napsaný odlehčeně a překvapivě vtipně, je na dobrém papíře, v pevné vazbě. Je to kniha pro nadšené listovače a začátečníky, v oboru světových mytologií. Člověk knihu čte a u každé kapitoly se zdrží několik dnů (nebo i měsíců) - to puzení to všechno dohledávat a přečíst si další a další literaturu, která se daným tématem zabývá, je neodolatelné. Celé je to tak barevné a lákavé, že prostě nemůžete jinak.

Neobvyklá povolání (Tabook 2018 pošesté)

Na Tabooku byl jeden stánek, který mě velmi zajímal. Stánek s ukrajinskou literaturou. Měli moc krásné knihy... ale žádného prodavače! Několik dnů jsem tam opakovaně chodila, abych vyloudila úžasnou knihu Neobvyklá povolání. Já sice ukrajinsky neumím, ale ty obrázky, ach ty obrázky! Zamilovala jsem se na první pohled. Na závěr se mi lov přece jen podařil! Běžela jsem za rodinou, která nervózně přešlapovala na hlavním schodišti a řičela jsem nadšením. Můj muž mi to přál, ale zároveň nevěřícně vrtěl hlavou.

What's Inside? aneb Co tam je? (Tabook 2018 pošesté)

Jako dítě jsem milovala knihy, v nichž se vyskytovaly detailní popisy různých, zdánlivě podružných, shluků věcí nebo třeba nákupní seznamy. Líbilo se mi, když postavy vyjmenovávaly například, co dostaly k narozeninám, nebo po čem touží k Vánocům. Fascinovaly mě výčty drobností, které měl někdo ve skříni, tajil se mi dech, když hlavní postava prozkoumávala nějaký zapovězený šuplík nebo starou půdu. Naprosto nechápu, proč. Asi je to nějaký fetiš. Každopádně mě absolutně dostala kniha What's Inside?, protože ta je přesně o tom! Je o drobnostech a zbytečnostech, které někomu uvízly v tašce, které se povalují na kuchyňském stole, nebo ve skříňce v předsíni. Najdete tam i starý dudlík, zmuchlaný kapesník a plonkovní vršek od PETky.

Tu vas voir aneb Uvidíš! (Tabook 2018 popáté)

Tahle útlá kniha - Tu vas voir - mě ve změti cizojazyčných knih na Tabooku zaujala hned. Mám ráda puntíky a kulaté věci. A tahle kniha je celá puntíkatá a okatá.

Dětská kniha H.U.D.B.A. je nejen pro děti (Tabook 2018 počtvrté)

"A když si ji neobjednám hned, dostanu ji koupit na Tabooku, nebo už bude vyprodaná?" ptala jsem se starostlivě po telefonu, když jsem zjistila, že H.U.D.B.A. pár týdnů před Tabookem 2018 vyšla. Byla jsem ujištěna, že ještě určitě bude. Uf. Tak to bychom měli. Tohle totiž nutně potřebuju.

Lejlo, přijď domů (Tabook 2018 potřetí)

Je to kniha o ztrátě a nalézání... nebo spíš o touze a úpěnlivém přání, aby ztracené bylo nalezené. Když jsem knihu otevřela poprvé, líbila se mi ta "přecpaná prázdnota" na každé stránce. Tak málo textu, tak hodně volného místa. A přesto kniha překypuje emocemi, příběh je bohatý svým poselstvím, nikoliv slovy. Při každém dalším čtení se příběh Lejly v mé hlavě větví a doplňuje.

Větrná republika (Tabook 2018 podruhé)

Tabook je pro mě taková magická akce. Přestože jsem tam jen v roli očumovatele, mám pocit, že tam patřím, že jsou tam lidé s podobným pohledem na svět. Ono to tak vůbec nemusí být, ale já to tak vidím, a tak tam záměrně beru své děti, aby to taky viděly, aby cítily, že tady se mámě líbí. Děti většinou zajímají jiné věci, než mě, ale divadlo, to si vždycky užijeme všichni...  nebo ne?

Medvěd nechce jít spát (Tabook 2018 poprvé)

Na Tabooku, je prý každý rok krásné počasí. I kdyby dva dny před začátkem festivalu lilo jako z konve, v den zahájení vysvitne slunce. A vážně, rosničkáři letos nepředpovídali nic skvělého, ale skvělé to bylo. Nebýt celorodinného nachlazení, s nímž jsme do Tábora vyrazili, bylo to dokonalé. Knihy skvělé, divadlo skvělé, doprovodný program skvělý.

Cizokrajné knihy pro děti - Mallorca

Jet do zahraničí pro mě znamená jít tam do knihkupectví. Už před expedicí si najdu na webu to NEJVĚTŠÍ v místě a hned, jak mohu, tak tam vlezu a šmejdím.

Prečítané leto 2018 aneb nová slovenská láska

Prečítané leto, úžasný projekt, který zabraňuje dětským mozkům v prázdninovém krnění a dovoluje rodičům, aby léto okořenili spoustou krásných příběhů. 

Vůbec nechápu, jak to mohlo tak rychle utéct! Devět týdnů, devět témat. Strašně mě bavilo probírat se knihovnou svých dětí a hledat knihy spojené s právě probíhajícím tématem. Krásně jsem si zopakovala, co vlastně už máme doma (a tím pádem, co nového ještě nutně potřebujeme). Ale hlavně jsem díky ostatním účastníkům Prečítaného leta získala neuvěřitelné množství inspirace a témat k zamyšlení, tipů na krásné knihy, o nichž jsem před tím ani neslyšela, nebo jsem si je po letech připomněla. A moc jim všem děkuji!

O městě a všem, co k němu patří - Spacer

Tuhle knihu jsem koupila náhodou v brněnské Dlouhé punčoše. Měli tam tři, každá měla jinou obálku, ale totožný obsah. Mátlo mě to. Líbilo se mi to. Vybrala jsem si jednu z nich a doufala, že se bude dětem líbit. Líbí.

Legrační počítání do postýlky

Loni jsem si ze Světa knihy přivezla knihu Daniely Kulot Jsme kamarádi! A pak jsem hned dokoupila její Legrační počítání do postýlky. Děti obě knihy milují a já taky. Danielu Kulot přivedlo na český trh nenápadné nakladatelství Ella&Max a udělalo dobře. Za mě by klidně ještě mohli pokračovat s dalšími knihami této autorky, třeba s tou další do série, která je o ukládání do postýlky - Reim dich nett ins Bett.

O vodě, v níž leccos plave

To byl jednou jeden pán. A ten měl volno. Tak šel na pláž. Asi v Brazílii, když je autor z Brazílie. Ale taky to mohlo být kdekoliv jinde. A ten pán seděl na ručníku a koukal na moře.

O jedné hodně listnaté knize - Botanicum

Je to velké a velkolepé. Říkají tomu malé muzeum. Právem. Kniha Botanicum je veliká ve několika ohledech.

Nejlepšího přítele můžeme najít i na té nejhorší oslavě

Tohle si pamatuji z dětství, tu nejistotu a zranitelnost... 

To jste takhle jednou pozvaní na oslavu narozenin. Hrozně vás to nadchne, protože vás moc často na oslavy nezvou. Chcete udělat ten nejlepší dojem, a tak dárek, s nímž se celou věčnost patláte, krásně zabalíte a použijete spoustu báječné izolepy, aby to všechno dobře drželo pohromadě. Moc se tam těšíte! Vezmete si na hlavu svoje nejlepší punčocháče jako legrační převlek.

Katka Krátkozraká aneb ať žijí brýle!

Někdy náhodou objevím knihu, která mě kdo ví proč zaujme. Docela se mi líbí, nevím přesně, co od ní čekat a říkám si: "No nic, když tak to pošlu dál." A pak mě to smete a já svazek zařazuji do police v oddělení "tohle ani nikomu nepučim". A přesně to se mi stalo s Katkou Krátkozrakou autorů Patricka Modiano a Jean-Jacquese Sempé.

Daleko, dál a ještě dál - až do vesmíru!

Kam je to dál, než do vesmíru? Nikam. Zvedáme hlavy a díváme se na hvězdy, dumáme nad tím, jestli tam někdo je... seděly žáby v kaluži, k obloze poulíc zraky, jsou-li tam tvoři jako my, jsou-li tam žáby taky. Kdo ví. Každopádně dětských knih o vesmíru máme doma pěknou nálož a tiché, soustředěné pozorování měsíce je oblíbenou činností mého syna Františka.

Procházky pana Pipa a cestování do krajiny snů

 
Ani slovíčko. Tak proč by tahle kniha měla patřit do Prečítaného leta, když se nečte?! 

Ale ona se čte. Vypráví se. Sama se vypráví. Sama nabízí barevné příběhy, které se před našima očima doslova rozmotávají jako špulky pestrých pentlí, vlní se a vedou nás dál a dál, na další a další stránky. Je to vzpomínka na dětství a je to zároveň jedna z nejoblíbenějších knih našich trpaslíků. Pan Pip a jeho Procházky. 

Procházky pana Pipa nás vedou do opravdu dalekých krajů – na mraky a za mraky. Pan Pip krájí oblohu na den a noc, stříhá z blankytu úsvitu na čepičky trpaslíků rodících se z dešťových kapek, propadá se do podzemí a jeho cesta střílí ven v pruhovaných fontánách duhy, roznášené po obloze barevnými koníky a cupitajícími, kulišácky se culícími, sluníčky. Pan Pip startuje každé ráno slunečním katapultem, budí na jaře květinky ze zimního spánku a pěstuje zelené kontrabasy z maličkých notových semínek.

Opičí matka a Prečítané leto

Omlouvám se, že jsem se na blogu na tak dlouho odmlčela. Ale z obrazu jsem nevypadla! :) Dětské knihy stále čtu, kupuji, hromadím, vrším a především - předčítám svým ratolestem. Moji ani ne tříletí potomci už čtou taky. Díky šmírovací kameře jsem včera sledovala, jak Fanoušek, s knihou na klíně, čte Elišce:
"Elinko, poslouchej pojádku. Letadlo letí, áááno. Loď pluje, áááno. Netopýl jeden. Konec pojádky."

Zároveň jsem ale začala psát recenze dětských knih pro literární časopis Tvar a přestala jsem stíhat. Chudák blog. Ale je čas ke změně, lépe řečeno, k návratu!

A to díky skvělé akci Prečítané leto.

O co jde? Ve zkratce:
1. Prázdniny mají 9 týdnů. Pokud nebudou naše děti číst, jde o 9 týdnů krnění.
2. Organizační tým Prečítaného leta pro nás nachystal 9 témat, na každý týden jedno.
3. Nadšenci z řad blogerů a knihoven se každý týden vytasí se svým vlastním "zpracováním" daného tématu.

A proč by vás to mělo zajímat?
1. Ke každému tématu najdedete pěkně na hromádce označené Prečítané leto, spoustu inspirace - nemusíte tedy trávit spoustu času čmucháním na internetu, abyste našli zábavné knihy a aktivity pro své děti na léto 2018.
2. Nic nemusíte dodržovat, vyplňovat, platit ani se nikomu zpovídat z toho, co jste udělali nebo neudělali. Můžete si prostě jen užívat krásné léto a k tomu si přečíst pár krásných knih, které vám budeme servírovat na zlatém podnose. :)
3. Kromě ostatních blogerů, bude i Opičí matka každý týden servírovat spoustu tipů ze své knihovničky. :) Vždycky bude jeden hlavní blog, a pak spousta menších tipů na FB Opičí matky. :)

Přidejte se k našemu úžasnému Prečítanému letu na Facebooku - ZDE, těšíme se na vás!

5 złotych - ať žijí obrázkové knihy!

Asi jsem se zamilovala. Do Korejců. Ale nemůže za to Olympiáda. Poetika dětských obrázkových knih beze slov, jakou je 5 Zlotych se mi zadírá pod kůži čím dál tím víc.

Mluvím teď o knihách s jednoduchým (ale zároveň hlubokým) příběhem vyprávěným podmanivými ilustracemi. Tu a tam se občas objeví pár vět, ale spíš na doplnění či upřesnění... bez ilustrací by nedávaly smysl. Mluvím o knihách, v nichž většinou vystupuje jen několik málo postav. O knihách, které si pamatujeme spíš jako obrazy, než jako literaturu. O knihách, které rozvíjejí dětskou fantazii a dovolují dětem cítit se jako opravdoví čtenáři.

The Ultimate Book of Cities - velká kniha o velkém městě

Jako poslední dorazil pod stromek Ježíšek tety Kristiny, který přinesl The Ultimate Book of Cities. Děti se nadchly! Už delší dobu máme knihy ze stejné edice o stavbě a o vozidlech (o těch někdy později) a děti je zbožňují. Sice jsou to knihy, které patří do kategorie "čteme jen s mámou nebo s tátou", a to kvůli všem těm úžasným, ale křehkým okénkům, posuvným jeřábníkům a kloubům na bagrech. Knihy leží na mém nočkním stolku a každý den ráno zahajujeme aktivní četbou o balíkovačích slámy a francouzských vysavačích psích hovínek, jeřábech a zmrzlinářských autech.

Obejmi mě, prosím - kniha o medvědím objímání

V dnešním blogu pokračuji s další knihou, kterou trpaslíci dostali od Ježíška. Na našem vánočním stole nesměl chybět Host. Krásná medvědí kniha Obejmi mě, prosím polského autora Przemyslawa Wechterowicze a ilustrátorky Emilie Dziubakové mě dostala. (Mimochodem, ti z vás, kteří milují velkoformátový Rok v lese, vězte, že jde o stejnou ilustrátorku!)

Příběh letadla a Tomáš Pernický

Miluju Příběh auta. A milují ho naše děti. To je jedna z nejočtenějších knih u nás doma. Dokonce jsem jela s dětmi za autorem ilustrací pro podpis.

A před Vánocemi vyšel Příběh letadla. Historie létajících strojů v kostce. Od prvních pokusů až po neuvěřitelně dokonalé technické skvosty dneška... plus roztomilý myší průvodce.

Dlouhá cesta trpaslíka Františka od Petra Horáčka

Vánoce přinesly našemu domácímu trpaslíkovi Františkovi knihu o zahradním trpaslíkovi Františkovi. Nádhernou knihu, jmenuje se Dlouhá cesta. Mám slabost pro Petra Horáčka a tohle je fakt krása.

Tough Guys Have Feelings Too - Drsní borci mají taky city

Dalším balíčkem pod vánočním stromkem byly knihy, které jsem objednala od svého milovaného knihkupce: Dlouhé Punčochy a protože přišly nádherně zabalené v hedvábném papíře, počkaly neprolistované skutečně až na Štědrý den.

Skvostem pro kluky i pro holky jsou "drsní borci, co mají taky city a né, že né". V angličtině se kniha jmenuje Tough Guys Have Feelings Too a když jsem ji poprvé viděla, hned mě zaujala. Autorem je americký ilustrátor, který pracuje mimo jiné i pro New Yorker a The New York Times Key Negley.

Cestopisy Miroslava Šaška

Letos se knihy, které trpaslíci dostali pod stromeček, dělí na dvě kategorie. Ty, které Ježíšek pečlivě zabalil a označil štítky se jmény. O těch začnu mluvit dnes. A pak ty, které Ježíšek zakoupil a tajně je vypustil do knihovny, jen tak, bez okázalého rodinného áchání nad dárky. Snad, aby nemusel poslouchat, že to s těmi knihami už přehání... No, to víte, Ježíšek je bibliofil, ať už si o tom Josef s Marií a Tři králové myslí, co chtějí.

Původně jsem chtěla napsat jeden blogový příspěvek obsahující celou nálož. Ale to by byl pekelně dlouhý záznam. Takže pěkně jedna kniha po druhé.

V té přiznané hromádce musím na prvním místě jmenovat nádheru od Miroslava Šaška, kterou děti dostaly od ježíščí babičky. Není to sice žádná horká novinka, ale je to krása.