Knihu o koníku Wiedemundovi jsem dětem koupila na dovolené v Rakousku. Nadchnula mě a rozněžnila. Taky mě pobavila a inspirovala. Chci být jako Wiedemund. A chtěla bych, aby byly moje děti jako Wiedemund. Ne jako já tenkrát.
Wiedemund se totiž nenechá odradit. Sám se naučí jezdit na kole a řekne si, že, když šlo kolo, tak půjde i cokoliv dalšího. Ale ouha. Když se chce naučit plést, babky ho vyhodí s tím, že kůň přece plést nemůže. Chce se naučit kovářskému řemeslu, ale kovář ho taky pošle do háje. Rád by se naučil péct chleba, ale pekař nad jeho zájmem jen mávne rukou. A pak to přijde. Teď dávejte dobrý pozor!
První, kdo mu dá šanci je klavírista! Sice nad Wiedemundovými prvními pokusy lomí rukama, ale neodepíše ho, nevysměje se mu, nepošle ho pryč. Wiedemund ale ví, že je potřeba malých úprav, aby na klavír mohl hrát, a tak se vrací za pletacími babkami, za kovářem i za pekařem. A vida, ti, co ho prve odmítali, jsou najednou ochotni mu pomoct, protože "když si někdo jiný myslí, že se kůň naučí hrát na klavír, tak je možné, že se bude schopen naučit plést, kovat i péct chleba".
Wiedemund si vyrobí slušivé palčáky, aby do kláves tolik nemlátil, speciální násady na zadní kopyta, aby mohl šlapat na pedály a upeče si k tomu pecen chleba, aby mohl svačit "za jízdy" a nemusel se zdržovat při hudebním nácviku.
A pak je koncert a všichni přijdou a všichni tleskají vestoje a dámy uroní slzu. Wiedemund se nakonec vrací se svou kamarádkou na pastvinu a celé to končí romanticky-bukolicky.
A zde máme poučení tohoto skovstného díla o koni Wiedemundovi:
1) Když někdo opravdu chce, tak mu to půjde. Třeba nebude hrát v Carnegie Hall, ale na malý místní koncert a veliké osobní uspokojení to postačí.
2) Neodepisujme nikoho předem, protože máme pocit, že mu to nepůjde, protože nemá předpoklady, protože je holka/kluk, protože jsme ještě nikdy neviděli, že by někdo něco takového dělal, atd.
3) Někdy stačí, aby nás podpořil jeden člověk a ono se to celé dá do pohybu.
4) Věřme především sami sobě. Buďme jako Wiedemund.
Dobře si vzpomínám na situaci, která proběhla před 35 lety. Chtěla jsem hrát na klavír. Maminka mě vzala do hudební školy, kde se mi soudružka učitelka vysmála a pravila, že "tohle dítě nikdy na nic hrát nebude". A vykopla mě. Měla jsem vytrvat, měla jsem být jako Wiedemund.
PS: Něco málo o autorce. Vystudovala psychologii a pedagogiku. Učívala chemi a fyziku, teď učí hudbu a tanec. Hraje báječně na kytaru a koncertuje. Taky píše knihy o interdisciplinárním vzdělávání a pořádá semináře. Paní Ursula je zjevně Wiedemund.
Název: Wiedemund will alles lernen (Wiedemund se chce všemu naučit)
Autor: Ursula Zapletal
Ilustrace: Elisabeth Bernauer
Rok vydání: 2017
(Kniha byla zjevně vydaná samonákladem.)
Jeee, to je fakt krása! Díky za ukázku. Škoda, že není v češtině. Trochu mi to připomíná Pipi: "To jsem ještě nikdy nedělala, to mi určitě půjde!" :-) Všechno dobré v novém roce!
OdpovědětVymazatJe to škoda, ale textu je tam tak málo, že se dá o obrázcích v pohodě mluvit vlastními slovy, takže u nás to frčí :). A díky za připomínku Pipi, to je dokonalý příměr :D. I Vám krásný vstup do nového roku! Petra
Vymazat