Prečítané leto (Flotsam, David Wiesner)

Loni jsem si v jednom zapadlém londýnském antikvariátě koupila knihu The Last Resort Davida Wiesnera. Byla docela drahá na to, že byla použitá a já jsem uvažovala, zda to nebyl omyl. Ale nebyl, ó právě naopak! Jednak knihu miluju já, ale zároveň nadchla i děti. A tak jsem se rozhodla, že by do naší knihovničky měla přibýt další Wiesnerova kniha. On je totiž tenhle ilustrátor opravdu moc šikovný - už má doma nad postelí 3 Caldecott medaile a dokonce jednu nominaci na cenu Hanse Christiana Andersena, takového literárního oskara žánru knih pro děti. 

The Umbrella / Deštník (téma: O počasí - Prečítané leto 2019)

Léto už se přehouplo do své druhé poloviny. Nebude to trvat dlouho a přijde podzim. Vítr bude rvát ze stromů žloutnoucí listí. Miluju počasí v létě, když je vedro a slunce pálí, ale miluju taky plískanice a větrné nevlídno podzimních dnů... protože, jak je vidět, i v takovém počasí na nás za každým rohem čeká nějaké dobrodružství. Když se vítr otočí, může k nám na deštníku přiletět Mary Poppins nebo taky jeden odvážný pejsek.

Hasičský sbor to (ne)bere na lehkou váhu

Máme doma dvě moc pěkné obrázkové knihy o hasičích. Jedna už je poměrně starší a byla zakoupena v Lidlu, druhou máme doma čerstvě - Velká kniha hasiči pro malé vypravěče vyšla před pár týdny v nakladatelství Presco Group (Ella a Max). A to jsme čučkaři. Kdybychom chtěli, mohli bychom mít knih o hasičích celou polici, vyšlo jich v češtině opravdu hodně. Mně se ještě líbí ta z edice Už vím proč s odklápěcími okénky od Albatrosu.

O městě a všem, co k němu patří - Spacer

Tuhle knihu jsem koupila náhodou v brněnské Dlouhé punčoše. Měli tam tři, každá měla jinou obálku, ale totožný obsah. Mátlo mě to. Líbilo se mi to. Vybrala jsem si jednu z nich a doufala, že se bude dětem líbit. Líbí.

O vodě, v níž leccos plave

To byl jednou jeden pán. A ten měl volno. Tak šel na pláž. Asi v Brazílii, když je autor z Brazílie. Ale taky to mohlo být kdekoliv jinde. A ten pán seděl na ručníku a koukal na moře.

Procházky pana Pipa a cestování do krajiny snů

 
Ani slovíčko. Tak proč by tahle kniha měla patřit do Prečítaného leta, když se nečte?! 

Ale ona se čte. Vypráví se. Sama se vypráví. Sama nabízí barevné příběhy, které se před našima očima doslova rozmotávají jako špulky pestrých pentlí, vlní se a vedou nás dál a dál, na další a další stránky. Je to vzpomínka na dětství a je to zároveň jedna z nejoblíbenějších knih našich trpaslíků. Pan Pip a jeho Procházky. 

Procházky pana Pipa nás vedou do opravdu dalekých krajů – na mraky a za mraky. Pan Pip krájí oblohu na den a noc, stříhá z blankytu úsvitu na čepičky trpaslíků rodících se z dešťových kapek, propadá se do podzemí a jeho cesta střílí ven v pruhovaných fontánách duhy, roznášené po obloze barevnými koníky a cupitajícími, kulišácky se culícími, sluníčky. Pan Pip startuje každé ráno slunečním katapultem, budí na jaře květinky ze zimního spánku a pěstuje zelené kontrabasy z maličkých notových semínek.

5 złotych - ať žijí obrázkové knihy!

Asi jsem se zamilovala. Do Korejců. Ale nemůže za to Olympiáda. Poetika dětských obrázkových knih beze slov, jakou je 5 Zlotych se mi zadírá pod kůži čím dál tím víc.

Mluvím teď o knihách s jednoduchým (ale zároveň hlubokým) příběhem vyprávěným podmanivými ilustracemi. Tu a tam se občas objeví pár vět, ale spíš na doplnění či upřesnění... bez ilustrací by nedávaly smysl. Mluvím o knihách, v nichž většinou vystupuje jen několik málo postav. O knihách, které si pamatujeme spíš jako obrazy, než jako literaturu. O knihách, které rozvíjejí dětskou fantazii a dovolují dětem cítit se jako opravdoví čtenáři.