Ani slovíčko. Tak proč by tahle kniha měla patřit do Prečítaného leta, když se nečte?!
Ale ona se čte. Vypráví se. Sama se vypráví. Sama
nabízí barevné příběhy, které se před našima očima doslova rozmotávají jako
špulky pestrých pentlí, vlní se a vedou nás dál a dál, na další a další
stránky. Je to vzpomínka na dětství a je to zároveň jedna
z nejoblíbenějších knih našich trpaslíků. Pan Pip a jeho Procházky.
Procházky pana Pipa nás vedou do opravdu dalekých krajů – na
mraky a za mraky. Pan Pip krájí oblohu na den a noc, stříhá z blankytu úsvitu
na čepičky trpaslíků rodících se z dešťových kapek, propadá se do
podzemí a jeho cesta střílí ven v pruhovaných fontánách duhy, roznášené po obloze
barevnými koníky a cupitajícími, kulišácky se culícími, sluníčky. Pan Pip
startuje každé ráno slunečním katapultem, budí na jaře květinky ze zimního
spánku a pěstuje zelené kontrabasy z maličkých notových semínek.
Pan Pip se sice prochází sám, ale jako by věděl, že nikdy
sám není, že jsou s ním zástupy dychtivých očí, které hltají jeho příběhy
a s každým „čtením“ nacházejí nová a nová zákoutí jeho příběhů, nové a
nové daleké kraje snů.
Stanislav Holý mě provázel celé dětství díky Studiu kamarád
a Procházky pana Pipa byla jedna z prvních knih, kterou jsem si půjčila
v knihovně – sama! Sama jsem si ji vybrala a u pultu nechala odbavit, domů
donesla a pak se podivovala nad těmi zvláštními obrázky, kterým jsem ještě
úplně nerozuměla, ale fascinovaly mě a nutily mě listovat knihou pořád
dokola.
V antikvariátech pana Pipa tu a tam najdete v původní osahané verzi, ale běžně je k dispozici i nové, rozšířené, vydání z roku 2011.
PS: Námluvy pana Pipa jsou taky prima, ale pokud nechcete
narážet na kanonádu dotazů svých ratolestí ohledně randění,
doporučuji pro začátek zůstat u Procházek ;).
Název: Procházky pana Pipa
Autor: Stanislav Holý
Rok vydání: 1978
Vydavatel: Albatros
ISBN: 978-83-65341-26-6
 |
| Safraporte, panu Pipovi někdo v antikvariátu namaloval oči! :) |
Žádné komentáře:
Okomentovat