Kouzelná bašta Bedřicha velí: "Dejte si nášup"!

Je vynikající a ještě k tomu jsem na ni narazila ve slevě! Kouzelné baště bude přespříští rok už sto let, ale datum spotřeby se rozhodně neblíží.

Hodně mě pobavilo, že tuhle knihu napsal australský autor Norman Lindsay (1879 – 1869) na základě sázky. Dostal se do sporu stran dětské literatury. Druhá strana tvrdila, že děti chtějí číst hlavně pohádky o vílách… Lindsay oponoval, že děti chtějí číst příběhy o rvačkách a o jídle. A aby svou tezi potvrdil, napsal knihu, v níž hlavní roli hraje nasupená bašta Bedřicha, kvůli níž padne poměrně hodně facek. 

Jde o akční krimi, které kulminuje dramatickým soudním sporem, při němž starosta města Tralalí pozře proti své vůli neloupaný banán. Všechno se motá kolem opakované loupeže Bašty prohnanými baštolupiči a následným návratem Bašty k právoplatným baštomajitelům... ale jsou opravdu právoplatní? Tak jednoduchý příběh opravdu není! Detektivka se vším všudy!

Hlavními postavami jsou lidé i zvířata. Je osvěžující, že v případě zvířat nejde jen o klasické evropské pohádko-druhy, ale i o australské zástupce zvířecí říše. Kromě psa a kohouta vystupují v hlavních i vedlejších rolích medvídek koala, vombat, vačice (v tomto případě vačičák), klokan, tučňák a další. 

A ty ilustrace! Norman Lindsay byl především výtvarník a na knize je to vidět. Děti ocení, že ilustrace doprovázejí každý krok hlavních hrdinů a zdobí téměř každou stránku. Při čtení Lindsayho životopisu jsem narazila na pikantní drb -  kreslil prý dámy v rouše Evině a přestože se jednalo o umělecká díla, spálili mu je s tím, že jde o pornografii. No toto! Ale není důvod se obávat, v Kouzelné baště se všichni vyskytují velice pečlivě oděni, často se honosí vycházkovými obleky a panamáčky či cylindry. 

A ten překlad! Hana Zahradníková si pekelně mákla, protože kniha je protkaná veršovanými pasážemi, které musejí tematicky fungovat v textu, rýmovat se a, v neposlední řadě, být vtipné. Klobouk dolů! Navíc umná ruka paní Zahradníkové udělala něco moc prima. V knize, která obsahuje jen a pouze mužské hrdiny, vyrobila svým překladem ženskou postavu, a to hned tu hlavní. Bašta se v češtině jmenuje Bedřicha a její nudná originální verze „pudding Albert“ má v porovnání s českou baštou jen půlku šťávy (hovězí). Naprosto nechápu, že film z roku 2000 nevyužil v české verzi tenhle famózní překlad! 

Kouzelná bašta je často připodobňována k Medvídkovi Pú a Alence. Kromě toho, že se jedná o klasiky, které přežily jako fragmenty dětské literatury mnoho desítek let, nevidím v nich mnoho podobného.  Miluju všechny tři tyhle knihy – kvůli příběhům i ilustracím. Kouzelná bašta ale hraje naprosto jednoznačný prim, co se týče humoru. Zatímco Pú je vlastně filozofické dílo a Alenka tak trochu děsivou fantasmagorií, Bašta je prostě jen skvělý, vtipný příběh o baštomajitelích a baštolupičích. 

Co se mi líbí na Kouzelné baště:

• Líbí se mi bašta Bedřicha. Líbí se mi tolik, že jsem o víkednu vyrobila obrovské množství zapečeného hovězího.
• Ilustrace jsou dokonalé. Dokonalé.
• Verše jsou vtipné a pokud umíte zpívat, děti jejich zhudebnění jistě velmi ocení.
• Je to kniha... od rány. Pořád se tam někdo fackuje, ale naštěstí není nikdo vážně zraněn.

Název: Kouzelná bašta
Autorka: Norman Lindsay
Překlad: Hana Zahradníková
Ilustrace: Norman Lindsay
Rok vydání: 1918 (česky 2009)
Vydavatel: Albatros

ISBN: 978-80-00-01637-5

Václav Vačičák, hlavní baštolupič!

Baštu si lze přivlastnit jen prohnanou lstí.

Bořivoj Blahovičník opouští domov a přidává se k baštomajitelům.

Ježek zahradníkem

Baštolupiči vyhlížejí průvod.

Baštu je možné schovat pod kloboukem, ale jak přinutit baštolupiče, aby smeknul?