Tabook 2017 po třinácté - střípky z antikvariátu

Součástí letošního Tabooku byl i dobročinný bazar na dvoře Sýpky. I na ten jsem se těšila strašně moc. Znáte to, člověk tam může najít COKOLIV. Počasí vyšlo skvěle, takže se knihy nemusely zvlhle mačkat pod party stanem, ale byly rozložené v celém rohu nádvoří. Krása. Jednu knihu jsem pak ještě dodatečně ulovila v oficiálním táborském antikvariátu, který projevil mimořádný smysl pro business a měl v době konání knižního festivalu prodlouženou otvírací dobu. 

Cour a Courek Svatupluka Hrnčíře vycházeli ve Sluníčku v době mého dětství. Jsou to komiksoví kocouři, které namaloval pan Born, nemůžu je nemilovat. Srdce mi zabušilo, když jsem maličko pošramocenou knihu brala v Táboře do ruky. Tohle dostat jako dítě k Vánocům, umřu blahem.

Kniha zatím vyšla ve třech vydáních a je beznadějně rozebraná. Ale POZOR! Chystá se nové vydání. Co chystá, je na spadnutí. Vyjde znovu v Knižním klubu 13. listopadu 2017. Takže kdo ji chce mít pod stromečkem, měl by rychle udělat předobjednávku.

Druhou knihu, Jak se hraje na dveře, jsem vzala do ruky kvůli autorům textu a ilustrací - Ilja Hurník a Květa Pacovská, to je dvojka zaručující úspěch. U nás doma se hraje na všechno, takže hudební tématika je v kurzu. Nemýlila jsem se, kniha je nádherná, snad se bude jednou líbit i trpaslíkům.

Třetí kniha byla střelba naslepo, ale vytáhl si ji trpaslíček sám, tak jsem ji koupila. A myslím, že měl šťastnou ruku. Je to pravda, tygříku? autorky Byron Katie je pro každého, i když určená je primárně dětem. Kdo z nás nemá někdy pocit, že nás okolí nemá rádo, kdo z nás občas nepochybuje sám o sobě. Autorka učí děti, jak nepodléhat domněnkám, jak překonat chmurné myšlenky. Je to hlubší, než by si jeden myslel, když knihu vezme do ruky. Líbí se mi to moc. A nová se dá koupit do stovky (třeba tady)! No, další dokonalý vánoční tip!

Poslední zářez z druhé ruky jsem objevila ve výloze antikvariátu a skočila jsem po něm bez zaváhání. Milovala jsem Studio kamarád a Jůheláky, Mufa supermufa a taky Pana Pipa. Prostě Stanislava Holého. Jů, Hele, pondělí byl pro mě zcela neznámý titul. Jsem moc ráda, že ji mám, jen mě trochu mrzí, že nakladatel nezvolil větší formát.

A tím na blogu končí vzpomínky na Tabook 2017. Byla to nádherná akce. A příště, příště bude taky skvělá, sama se o tom hodlám přesdvědčit.