Internet je plný blogů o nadšeném tvoření. Ráda je čtu, ale
tam to končí. Tvoření nejsem mocna. Jak říká moje kamarádka Katka „ach ta jemná
motorika“. Jediné, do čeho jsem měla odvahu se pustit, jsou papíroví tahací
panáci. I přesto komentoval můj muž ten lopotný zápas s nůžkami větou „Trápíš
se, nebylo tam napsáno ‘pro děti
od 40 let’?”
 |
| Takhle jednoduché to je :) |
Papíroví tahací panáci od NaPOLI jsou vtipní. Jednoduchá sítotisková
barevnost a skvělé nápady autorek Martiny Kupsové a dvou Alžbět – Skálové a Zemanové.
Není to jen ten panák sám o sobě, je to nápad a zpracování, je to název každého
panáka, proč mě tihle napolní panáci baví víc, než klasické tahací figurky,
které známe třeba z Ábíčka.
Už před nějakou dobou jsem si objednala poštou tahacího nočního
motýla s poťouchlým výrazem (Můrám
všem) a strom, z něhož pomocí provázků vykukuje veverka, medvěd, ježek
a celé hnízdo ptáků (Lesa šum). Na
olomouckém Litru jsem dokoupila centrifugu, nádhernou letící sovu (Noční lety) a úžasnou
partičku lemurů (Nikde nikdo). V portfoliu
jich však dámy z NaPOLI mají ještě víc – mrkněte sem.
Byla jsem schopná je vystřihnout, udělat tlustou jehlou dírky
do příslušných míst a napodruhé trefit provázkovou konstrukci. A pokud jsem to
zvládla já, zvládne to každý. Děti jsou nadšené a líbí se jim, že mohou samy
tahat za provázek a sledovat, co tím způsobí.
Zítra jdu do místního infocentra,
kde všem panákům provázky na chvilku odeberu, a nechám je zalaminovat. Ne, já
dokonce nemám doma ani laminovačku! Taková jsem netvořilka!
Žádné komentáře:
Okomentovat