středa 26. srpna 2020

Prečítané leto - O knihách (Pan Lišák má knihy rád, Franziska Biermannová)

V olomouckém knihkupectví Zlatá velryba jsem si na jaře koupila dvě autorské knihy Franzisky Biermannové. Obě vyšly v nakladatelství Mladá fronta už před pár lety a u nás doma se okamžitě staly velkým hitem. První se jmenuje Líný kocour Josef a ta druhá, o níž chci mluvit je Pan Lišák má knihy rád! 

pondělí 24. srpna 2020

Prečítané leto - O ponožkách (Pampe a Šinka, Alžběta Skálová)

  

Pampe a Šinka jsou dva tvorci, kteří vznikli z chmýří a bydlí v krabici s ponožkami na zašití. Žijí veselý život. Společně cvičí, vyrábějí si převleky z ponožek a chodí na maškarní. Když dojdou zásoby, jdou přes celý byt nakupovat do ledničky. K obědu si dávají kecelový salát s čekesem, bětákovou polívku nebo třeba pečený lulek. Někdy mají chuť na papižel. Ale ouha, papižel v obchodě vypadá vábně, ale doma zjistí, že už je pěkně starý! No tohle! Ale oni si nezoufají, semínko z přezrálého papiželu zasadí a netrvá to dlouho, vypěstují si papižel čerstvý, tuze lahodný. Voní tak krásně, že přiláká papiželového Pížu , který si hrozně vymýšlí. Ale jinak je prima, a tak se zabydlí. K narozeninám dostanou od Píži damaškové čapky... ééé, totiž čapky z burákových slupek. Narozeniny se moc vydařily, dali si dort a bylo jim spolu hezky. 

pondělí 10. srpna 2020

Prečítané leto (Flotsam, David Wiesner)


Loni jsem si v jednom zapadlém londýnském antikvariátě koupila knihu The Last Resort Davida Wiesnera. Byla docela drahá na to, že byla použitá a já jsem uvažovala, zda to nebyl omyl. Ale nebyl, ó právě naopak! Jednak knihu miluju já, ale zároveň nadchla i děti. A tak jsem se rozhodla, že by do naší knihovničky měla přibýt další Wiesnerova kniha. On je totiž tenhle ilustrátor opravdu moc šikovný - už má doma nad postelí 3 Caldecott medaile a dokonce jednu nominaci na cenu Hanse Christiana Andersena, takového literárního oskara žánru knih pro děti

středa 5. srpna 2020

Prečítané leto - O kuchyni (Jmenuji se Orel, Romi Grey; Velké putování malé slepice, Michaela Vetešková)



Tak schválně, jak často vaříte vejce? My docela často. Naše rodina sní vajec velké množství, a to v různých úpravách. Někdy máme vejce od sousedů - tak velká, že se papírová přepravka ani nedá pořádně zavřít, jindy z obchodu. Když kupujete vejce, díváte se, kde žily jejich producentky? Já od jisté doby ano. A ta z klecových chovů nekupuji. Prostě mi ta představa slepic v klecích vadí. Žádné zvíře by nemělo žít v kleci. Odmítala jsem kupovat vejce z klecového chovu už v době, kdy to ještě nebylo populární, takže se mi dostávalo výkřiků nevole i vole ze všech stran - muž mrčel, že ho nutím prohlížet krabičky v obchodech a prodavačky mi pravidelně (zcela zbytečně) držely přednášky na téma "Dyť to máte jedno, paní!" Nemáte to jedno, paní.