O vodě, v níž leccos plave

To byl jednou jeden pán. A ten měl volno. Tak šel na pláž. Asi v Brazílii, když je autor z Brazílie. Ale taky to mohlo být kdekoliv jinde. A ten pán seděl na ručníku a koukal na moře.

O jedné hodně listnaté knize - Botanicum

Je to velké a velkolepé. Říkají tomu malé muzeum. Právem. Kniha Botanicum je veliká ve několika ohledech.

Nejlepšího přítele můžeme najít i na té nejhorší oslavě

Tohle si pamatuji z dětství, tu nejistotu a zranitelnost... 

To jste takhle jednou pozvaní na oslavu narozenin. Hrozně vás to nadchne, protože vás moc často na oslavy nezvou. Chcete udělat ten nejlepší dojem, a tak dárek, s nímž se celou věčnost patláte, krásně zabalíte a použijete spoustu báječné izolepy, aby to všechno dobře drželo pohromadě. Moc se tam těšíte! Vezmete si na hlavu svoje nejlepší punčocháče jako legrační převlek.

Katka Krátkozraká aneb ať žijí brýle!

Někdy náhodou objevím knihu, která mě kdo ví proč zaujme. Docela se mi líbí, nevím přesně, co od ní čekat a říkám si: "No nic, když tak to pošlu dál." A pak mě to smete a já svazek zařazuji do police v oddělení "tohle ani nikomu nepučim". A přesně to se mi stalo s Katkou Krátkozrakou autorů Patricka Modiano a Jean-Jacquese Sempé.

Daleko, dál a ještě dál - až do vesmíru!

Kam je to dál, než do vesmíru? Nikam. Zvedáme hlavy a díváme se na hvězdy, dumáme nad tím, jestli tam někdo je... seděly žáby v kaluži, k obloze poulíc zraky, jsou-li tam tvoři jako my, jsou-li tam žáby taky. Kdo ví. Každopádně dětských knih o vesmíru máme doma pěknou nálož a tiché, soustředěné pozorování měsíce je oblíbenou činností mého syna Františka.

Procházky pana Pipa a cestování do krajiny snů

 
Ani slovíčko. Tak proč by tahle kniha měla patřit do Prečítaného leta, když se nečte?! 

Ale ona se čte. Vypráví se. Sama se vypráví. Sama nabízí barevné příběhy, které se před našima očima doslova rozmotávají jako špulky pestrých pentlí, vlní se a vedou nás dál a dál, na další a další stránky. Je to vzpomínka na dětství a je to zároveň jedna z nejoblíbenějších knih našich trpaslíků. Pan Pip a jeho Procházky. 

Procházky pana Pipa nás vedou do opravdu dalekých krajů – na mraky a za mraky. Pan Pip krájí oblohu na den a noc, stříhá z blankytu úsvitu na čepičky trpaslíků rodících se z dešťových kapek, propadá se do podzemí a jeho cesta střílí ven v pruhovaných fontánách duhy, roznášené po obloze barevnými koníky a cupitajícími, kulišácky se culícími, sluníčky. Pan Pip startuje každé ráno slunečním katapultem, budí na jaře květinky ze zimního spánku a pěstuje zelené kontrabasy z maličkých notových semínek.