Nákupy na olomouckém Litru

V minulém blogu jsem psala o olomouckém knižním veletrhu Litr. Samozřejmě, že jsem si odnesla nejen krásné vzpomínky, na to jsem moc lačná vlastnit, a zejména vlastnit potištěný papír. Ukořistila jsem tři opravdu skvělé kusy... vlastně víc, než tři...

První akvizicí byla kniha nakladatelství Bylo nebylo. Říkání na přání Pavlíny Lörinczové. Mám ráda, když někdo umí vtipně a jednoduše rýmovat. Líbí se mi říkanky, u nichž je vidět, že autora jen tak napadly, přišly samy, nedoloval je lopotně v hlubinách mysli na základě zadání nebo touhy po zhmotnění nějakého mravního poselství, nehraje si nobelovský materiál, prostě si jen hraje. Třeba „Já jsem hbitá zebra, jsou mi vidět žebra. Skotačím a skotačím, že se najíst nestačím,“ mě prostě baví. Kniha je celá černo-růžová a ručně vázaná, opravdu se moc povedla. 

Název: Říkání na přání
Autoři: Pavlína Lörinczová
Ilustrace: Pavlína Lörinczová
Rok vydání: česky 2012
Vydavatel: Bylo nebylo
ISBN: 978-80-905008-1-5

Baví mě příběhy o tom, jak kniha vznikla

Druhým úlovkem jsou krásná přání od Blaho-přaní. Koupila jsem si jen tři, ale hodlám se u Blaho-přání vyzbrojit na Vánoce. Jednak jsou vtipná, za druhé jsou krásná (mezi výtvarníky Blaho-přání patří i Anna Mastníková, jejíž ilustrace a animace naprosto miluju), za třetí jsou na skvělém papíře a navíc jsou servírována s krásnými obálkami.

Svatební

Třetím zářezem na pažbě jsou moji milovaní panáci. Papíroví tahací panáci, jaké si pamatuju z dětství. Byl tehdy vlastně jen jeden, papírový tahací panák, kterého jsem dostala u zápisu do první třídy. Milovala jsem ho, a to rozhodně nebyl tak pěkný, jako ti, které produkuje NaPOLI. Kromě tahacích panáků jsem trpaslíkům pořídila i bezva papírovou centrifugu. Sestavování panáků a moje nedostatky v jemné motorice budou dokumentovýny v příštím blogu. 

Vystřihni, přidej šňůrku... a je to. :)