O městě a všem, co k němu patří - Spacer

Tuhle knihu jsem koupila náhodou v brněnské Dlouhé punčoše. Měli tam tři, každá měla jinou obálku, ale totožný obsah. Mátlo mě to. Líbilo se mi to. Vybrala jsem si jednu z nich a doufala, že se bude dětem líbit. Líbí.

Legrační počítání do postýlky

Loni jsem si ze Světa knihy přivezla knihu Daniely Kulot Jsme kamarádi! A pak jsem hned dokoupila její Legrační počítání do postýlky. Děti obě knihy milují a já taky. Danielu Kulot přivedlo na český trh nenápadné nakladatelství Ella&Max a udělalo dobře. Za mě by klidně ještě mohli pokračovat s dalšími knihami této autorky, třeba s tou další do série, která je o ukládání do postýlky - Reim dich nett ins Bett.

O vodě, v níž leccos plave

To byl jednou jeden pán. A ten měl volno. Tak šel na pláž. Asi v Brazílii, když je autor z Brazílie. Ale taky to mohlo být kdekoliv jinde. A ten pán seděl na ručníku a koukal na moře.

O jedné hodně listnaté knize - Botanicum

Je to velké a velkolepé. Říkají tomu malé muzeum. Právem. Kniha Botanicum je veliká ve několika ohledech.

Nejlepšího přítele můžeme najít i na té nejhorší oslavě

Tohle si pamatuji z dětství, tu nejistotu a zranitelnost... 

To jste takhle jednou pozvaní na oslavu narozenin. Hrozně vás to nadchne, protože vás moc často na oslavy nezvou. Chcete udělat ten nejlepší dojem, a tak dárek, s nímž se celou věčnost patláte, krásně zabalíte a použijete spoustu báječné izolepy, aby to všechno dobře drželo pohromadě. Moc se tam těšíte! Vezmete si na hlavu svoje nejlepší punčocháče jako legrační převlek.

Katka Krátkozraká aneb ať žijí brýle!

Někdy náhodou objevím knihu, která mě kdo ví proč zaujme. Docela se mi líbí, nevím přesně, co od ní čekat a říkám si: "No nic, když tak to pošlu dál." A pak mě to smete a já svazek zařazuji do police v oddělení "tohle ani nikomu nepučim". A přesně to se mi stalo s Katkou Krátkozrakou autorů Patricka Modiano a Jean-Jacquese Sempé.

Daleko, dál a ještě dál - až do vesmíru!

Kam je to dál, než do vesmíru? Nikam. Zvedáme hlavy a díváme se na hvězdy, dumáme nad tím, jestli tam někdo je... seděly žáby v kaluži, k obloze poulíc zraky, jsou-li tam tvoři jako my, jsou-li tam žáby taky. Kdo ví. Každopádně dětských knih o vesmíru máme doma pěknou nálož a tiché, soustředěné pozorování měsíce je oblíbenou činností mého syna Františka.