Opičí matka: Meat Design Ostrava, nakladatelství Verzone a opičáci paní Andrey

Ještě zítra můžete v Ostravě na Meat Design. My jsme tam byli včera, velmi hodnotně jsme se pokochali spoustou krásných věcí a dali jsme si telecí lasagne. Mimo to jsem tam také koupila dárky pro trpaslíky k Vánocům. Dvě krásné knihy z nakladatelství Verzone a dva dokonalé opičáky z dílny Andrey Tachezy. Ale pěkně jedno po druhém.

Počasí bylo vpravdě ohavné a při průjezdu Ostravou jsem se dostala i do situace, kdy na mě omontérkovaný pán v kabině smradlavé Avie v křižovatce mocně troubil a gestikuloval tak, až jsem se bála, že si vyrazí okénko. Netuším, čeho jsem se dopustila, ale doufám, že to rozdýchal. Ale nakonec jsme se dostali na místo určení, při vstupu vyfasovali dva balónky, což děti velice nadchlo, a vrhli se do víru designového dění.

Opičáci s podpisem své tvůrkyně, Andrey Tachezy

Tři skvělá patra Dolu Hlubina v Dolní oblasti Vítkovice. Přízemí okupuje nábytek a doplňky do bytu, nádherné žárovkové lustry, gauč z recyklovaného kartonu, který by milovaly naše kočky a rozdrásaly by ho rychlostí blesku a expozice firmy Devoto, která dělá opravdu moc pěkný nábytek pro děti.

První patro se stolečky, viným bárkem a fantastickou filtrovanou kávou nám poskytlo útočiště v době oběda. Děti bez velkých fleků spořádaly svůj mimiguláš z DMka, a poté i část mých lasagní, a tvářily se velice spokojeně. Mohli jsme nahoru.

Švédské pohádky

Druhé patro mě bavilo nejvíc. Na tak malé ploše tolik věcí, které bych chtěla! Hned vpravo za dveřmi grafické studio uutěrky, které miluju už delší dobu. Jejich vyšívánky Usnul a Zaspal jsou kouzelný dárek z kategorie „urob si sám, i když nejsi moc zručný“. Spousta nádherné keramiky a porcelánu (nebo spíš poloporcelánu, jak mi tajemně zjevila Ema Mamisu), betonové dekorace, ručně vyráběná mýdla, spousta sešitků, pexes, papírových a dřevěných dekorací a drobností (nejen) pro děti. Úplně mě dostala Markéta Jinochová a její nádherné, snové grafiky!

Hádanky básničky

Zásadní zastávky pro mě ale byly u dvou stánků. Paní Andreu Tachezy jsem pozdnala podle hraček, které se před ní kupily. Zevlovala jsem tam strašně dlouho, protože jsem si nemohla vybrat, ne proto, že bych se rozmýšlela, jestli ano nebo ne, jak si myslela dáma u vedlejšího stolku, která se naklonila až ke mně a pravila, že kdybych váhala, tak mám vzít v potaz i to, že hračky paní Andrey jsou dokonce i v národních muzejních sbírkách. Nakonec v papírovém pytlíku skončili dva opičáci, co díky svým dlouhým končetinám fungují skvěle, jako loutky, mohou se objímat a různě propojovat. Ideální pro trpaslíčky k Vánocům. S uzarděním jsem si nechala podepsat i vizitku a odstrkala kočár dál, abych neblokovala provoz před tímto úžasným stánkem.

Pohádka k vybarvení (Švédské pohádky)

Druhou důležitou zastávkou byl stoleček nakladatelství Verzone, od nichž už doma máme krásné pohádky ProPánaKrále!, a které možná znáte díky Jůlince z jedlé zahrádky. Tentokrát jsem zvolila Švédské pohádky, které mají na zadním přebalu přilípnutou i pohádku o Holečkovi, kterou si děti mohou samy vybarvit, a Hádanky básničky. Kamarádce Verunce putovala do tašky Abeceda.

No a pak se čas začal chýlit. Spakovali jsme děti a nákupy a odfrčeli domů. Doma jsem ještě jednou vytáhla ty krásné opice a sama jsem si s nimi chvíli hrála. Jestli je trpaslíci za měsíc neocení, rozhodně nezůstanou jen tak ležet v polici.