Nervózně jsem uvažovala, o čem a kdy napíšu první blogový
vstup. A už je to tu. Podvědomě mi bylo jasné, že to prostě přijde, ten
okamžik, kdy nebude možné nepsat. Takže i přes nedokonalou grafiku, nedomyšlený
koncept a rozechvělou autorskou nejistotu, to dnes večer rozjíždím, přátelé.
Jedno z témat, o němž vím na 100%, že se bude na blogu objevovat opakovaně
je dětská kniha.
Miluju knihy. A díky příchodu dvojčat před osmi měsíci nově
miluju dětské knihy. Nově… hm, spíš staronově. Jako dítě jsem je měla ráda
také, samo sebou. Posledního čtvrt století mě však dětské knihy moc nezajímaly.
Dospělého blábolení ke čtení byl přetlak.
Ale teď jsou zpátky. Dětské knihy. A zaútočily na mě s větší
silou, než jsem si představovala, že by kdy mohly mít. Jsou jako cunami, jako
heroin, musím je mít, vdechovat jejich vůni, laskat se s jejich pevnými
stránkami, opájet se ilustracemi. Jsou tak krásné! Ne všechny, ovšem. Ale
krásných je jich opravdu hodně. Dětem je teprve osm měsíců, ale základy
knihovničky už jsou pevně položeny. Je tak snadné svézt to na děti vždy, když dotáhnu
domů další várku: „To je ale pro děti!“. Ano, jsou to knihy pro děti, ale co si
budu nalhávat, kupuju si je teď hlavně pro sebe. A s napětím a zatajeným
dechem doufám, že se jim alespoň některé budou líbit, vzrušuje mě to očekávání „po
které sáhnou?“. (Možná však dopadnu stejně, jako kamarádka Jana, která suše prohlásila, že už doma nemají knihy kam dávat, ale její děti fičí jen v časopisech o Star Wars. Kdo ví.)
Život v malém městě na severní Moravě má jistá úskalí. Jsou
tu jen dvě knihkupectví. Obě vlastněna jedním majitelem, panem Rysem. Dříve
byli majitelé dva, Rys a Králík. Co se stalo s panem Králíkem, se
neodvažuji domýšlet, ale vytratil se ze scény. Knihkupectví jsou laskavá a
vstřícná, personál supermilý, co chcete, dodají, když ne hned, pak na
objednávku. Dokonce už jsem úhledným písmem knihkupce zapsána v sešitovém seznamu
čekatelů na knihu Ema naopak, která (konečně) vyjde na podzim.
Nemohu však popřít, že mi chybějí ta obrovská
několikapatrová knihkupectví, která si pamatuji ze svých předešlých životů.
Knihkupectví, kam se člověk mohl zašít na dlouhé hodiny, sedět na zemi na
koberci, ztracen mezi regály a listovat všemi těmi báječnými publikacemi. Jak
je možné, že jsem tehdy dětská oddělení míjela jako nezajímavá. Já bloud!
Zítra proběhne v Brně akce, na kterou moc toužím jet,
ale bohužel mi to nevyjde. Tak snad si tuhle zprávu v láhvi někdo vyloví,
nechá se inspirovat a na celodenní Dětský knižní festival BALDUR se vypraví místo mě.
Už samotná idea je lákavá:
„(…) Festival se má stát zdrojem zábavy a kreativního vyžití pro každého, od dětí a
jejich rodičů, až po samotné tvůrce a
zároveň zdůraznit významnou roli pečlivě promyšleného konceptu dětských knih
lokální výroby oproti knihám masové produkce.
Festival Baldur se soustředí na dětské knihy s důrazem na jejich
kulturní a také vzdělávací hodnotu. Přizváním rodičů ke společné diskusi se
samotnými autory a nakladateli chce nabídnout novou perspektivu ve vnímání
dětských knih.“
Součástí festivalu budou i
workshopy pro děti, které probíhají celé odpoledne. Mezi všemi tématy mě zaujal
jednak workshop kreativního psaní pro starší děti, a pak taky Soutěž o
nejošklivější kresbu – škoda, že se nemohu zúčastnit, jistě bych vyhrála!
Na festivalu budou vystavovat
jak profláknuté firmy, co se týče kvalitních dětských knih, Baobab a Meander,
ale také méně známá nakladatelství a umělecká uskupení.
- Ani-muk. Tak tyhle škatuličky budu pro trpaslíky rozhodně potřebovat, až trochu povyrostou! Co dva měsíce kreativní krabička s návodem a v ní 3 originální tvořivé sady. Slovo „tvoření“ se mi vzhledem k frekvenci jeho výskytu v prostředí dnešních matek začíná maličko zajídat, ale tohle „tvoření v krabici“ považuju za parádní nápad. Hlavně pro nás, kteří žádní velcí tvořilové sami nejsme a potřebujeme pomoct, chceme-li svým dětem něco kreativního dopřát.
- Dětský časopis Raketa – neví se o něm tolik, jako o Mateřídoušce nebo ABC, ale rozhodně stojí za to – 48 stran zábavy pro děti od 5 do 10 let. A co víc, žádná reklama, jak osvěžující! Raketa má fikaně vymyšlený slogan: „Časopis pro děti chytrých rodičů“ – no, který rodič by zaváhal a nekoupil to! Každopádně mě Raketa strašně baví a rozhodně o ní na blogu v budoucnu ještě ztratím slovo.
- Ateliér NaPOLI. Hrozně moc bych se chtěla podívat na ty jejich tahací panáky, ti mě děsně baví, a taky flipbooky a centrifuga. U nás v dětském pokojíku se jistě něco z NaPOLI objeví.
- Knihy z grafické dílny Uutěrky. Dílo z téhle dílny bych fakt chtěla vidět naživo. Líbí se mi fotky na webu, ale je mi jasné, že ve skutečnosti budou knihy i jednotlivé umělecké kusy mnohem jímavější. Je to tak s uměním často… člověk kouká na ty fleky a říká si „co na tom ti lidi mají, to bych uměl taky“, a pak to vidíte v galerii a ona to najednou není ta nudná barevná skvrnka na obrazovce, ale plátno 2 x 3 metry, má to duši, šílenou energii a málem vás to porazí.
Takže zítra vezměte děti a jeďte do FAIT Gallery ve Vaňkovce v Brně. A pak mi
můžete napsat, jaké to bylo a o co jsem přišla.
Dobrou.
milá začínající blogerko... ani nevím, jak jste na mě vykoukla, ale stalo se a po přečtení Vašeho prvního příspěvku se musím tiše smát...jak mi mluvíte z duše! dětskou knihu miluju, a teď (když už se můžu počítat mezi matky)na to mám konečně taky nárok - bez výčitek si pořizovat dětskou literaturu. Taky nakupuju "dopředu", protože tomu mému pokladu je teď 21.měsíců a doma už má pěknou knižní zásobu... Držím Vám palce a dávám si Vás do sledovaných blogů... pěkný večer, též začínající blogerka ergoMáma
OdpovědětVymazatDobrý večer, Pavlíno, moc díky za komentář! Jsem ráda, že nacházím spřízněnou duši! Ať žije dětská literatura a matky, které myslí na knižní kolečka už v době, kdy je to dětem ještě úplně fuk :). Zdravím Poklad a přeji, ať se knihovnička utěšeně rozrůstá! Petra
Vymazat