 |
| Malá část sekce knih pro děti v Antivariátu v suterénu |
Z paní Jarmily Vrhelové, která kultovní Antikvariát v suterénu vlastní a provozuje, je vidět jen nos a výrazné brýle. Uzoučká výseč mezi horami knih, kterou jí zákazníci podávají peníze za vybrané zboží, je velká asi jako okénko ve směnárně. Knihy jsou všude, pult je jimi doslova zavalen. A nejen pult, dvě suterénní místnosti spojené chodbičkou jsou kompletně zarovnané knihami. Zákazníci se uzoučkými chodbičkami pohybují opatrně a pomalu, při prudších pohybech se některé knižní věže v jejich blízkosti začínají povážlivě komíhat.
Moje první návštěva Antikvariátu v suterénu mi vyrazila dech. Vlastně jsem vůbec nevěděla, jak se s tím úžasným prostředím poprat. Jen jsem zmatečně těkala očima po hřbetech knih a uvažovala nad tím, že tady lze něco najít jen čirou náhodou. A s touto filozofií se do Antikvariátu v suterénu také vracím. Nikdy tam nemohu strávit celý den, což bych si ze srdce přála, takže mnoho pokladů mi zůstává skryto.
Pokaždé najdu něco skvělého, za cenu více než příznivou. Chybějící kusy do mé sbírky Mumínků a knih Astrid Lindgrenové, naprosto nesehnatelé Tam, kde žijí divočiny (s věnováním za 5. místo v soutěži o nejlepšího sběrače pet lahví), Jirka postrach rodiny v prima kapesním vydání s nepřekonatelnými ilustracemi Jaroslava Maláka, Jak jsem přišel na svět - první literatura o sexu pro naše trpaslíky. A mnoho dalších. Pohádky a dětské básničky, YA literatura, atlasy a encyklopedie pro děti se mačkají v prohýbajících se policích, které sahající až ke stropu. Tu a tam jsou v uličkách opřené schůdky, aby člověk mohl vyšplhat až k policím pod stropem. Některé knihy jsou jen spěšně a přibližně vložené do odpovídající sekce a člověk musí kupičky vytáhnout a probírat, aby viděl, co ukrývají. A ukrývají toho vážně spoustu.
Paní Vrhelová koulí očima. Vykupuje a prodává, zařazuje a rovná hroutící se pagody. Je na celý ten literární kolos sama. Nikdo jiný se v něm nevyzná, na nikoho jiného není spolehnutí. O provozování antikvariátu psala absolventskou práci na střední škole, je to osud. A i když jí z toho jde občas hlava kolem, dělá svou práci dobře... jinak by tam nebyly všechny ty knihy a všichni ti lační zákazníci.
Až někdy pojedete do ostravské Poruby, zajděte si tam, je to vážně pecka a zaručuji, že neodejdete s prázdnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat