Ve Frýdku-Místku mají dva antikvariáty. Takový luxus! Jeden se jmenuje Knihárium a druhý Pod svícnem. A oba jsou skvělé, majitelé dobrým knihám rozumějí. Moje srdce ale hoří pro Knihárium. Jednak mají většinu knih k volnému výběru v obchodě, ne jen na eshopu, za druhé je vedle naprosto dokonalá kavárna a za třetí... je mi tam tak nějak příjemně. V Kniháriu je, díky řadě velkých oken, světlo a stohy knih působí vesele a vstřícně, nikoliv zatuchle a ponuře.
Minulý týden jsem měla v Kniháriu celé čtvrt hodiny bez trpasličího doprovodu a využila jsem ji maximálně. Šla jsem systematicky polici po polici a nakonec jsem odcházela s následujícími tituly:
Mezi brášky & Bráška lajdáček autora Josefa Filgase. Jedná se o lokální specialitu. Autor žil a tvořil v Ostravě a příběhy malých lidiček, brášků, z let 1939 a 1943 jsou tu velmi oblíbené. Jsem zvědavá, co na tyhle maličko archaické příběhy s občas děsivou zápletkou řeknou naši domácí trpaslíčci. Každopádně ilustrace Miloše Nesvadby se jim líbí už teď.
Maria se vrací do Ria (1979) brazilské autorky Lygia Bojunga Nunes. Miluju jihoamerickou literaturu a magický realismus. Tohle je takové malé nakouknutí tím magickým směrem a doufám, že trpaslíky zaujme. Smrt rodičů, cirkusových artistů, s níž se Maria vyrovnává pomocí snění, je sice trochu těžší téma, ale ani literatura pro děti by neměla být jen o růžových ponících.
Ježibaby, pacička a zajíci (1989). Autorem je Alois Mikulka, jeden z mých drahých Brňáků. Jako dítě jsem milovala Modrou hvězdu, a tak se teď pro naše trpaslíky snažím rozšířit mikulkový repertoár. Příběhy Aloise Mikulky jsou tak trochu šílené a střelené, už jen název jeho vůbec prvního díla napovídá - Všelijaká koukátka malých i velkých uchechtánků, aby neměli dlouhou chvilku (1962). V dnešní době by si člověk řekl, že autor na něčem "parádně fičí", ale v případě Aloise Mikulka je pravda o dost temnější. V dětství to vážně neměl lehké - byl svědkem drsných válečných hrůz, včetně úmrtí kamarádů, a otce mu zavřeli do krminálu, protože se popral s německým vojákem, on sám pak pomáhal matce při obživě pětičlenné rodiny. (Víc např. články Jany Soukupové zde a zde) Stejně jako mnoho dalších autorů s pohnutým osudem, kompenzuje své temné vzpomínky psaním vtipných legrácek pro děti.
Kluci darebáci a pes (1948) jsou další položkou do mé sbírky knih Astrid Lidgrenové. Je to detektivka a moc se těším, až ji po večerech zhltám. Astrid Lidngrenová pracovala dlouhá léta jako stenografka docenta kriminologie na stockholmské univerzitě, takže člověk rázem pochopí, odkud se berou loupeže a detektivové, včetně známého Kalleho, v jejím díle.
Ach, už se zase těším, až si někde v antikvariátu pěkně začmuchám.
Žádné komentáře:
Okomentovat