O smrti smrťoucí aneb jak na záludné dotazy

Původně jsem neměla v plánu kupovat knihu o smrti. Ale publikace O smrti smrťoucí mě zaujala  nejvíc ze všech, které na mě paní v našem malém knihkupectví nahrnula poté, co jsem zaparkovala spící dvojčata v rožku mezi sekcemi krimi a horor, a položila otázku: „Co je nového?“

Přinesla jsem si knihu domů a nadchla se. Konečně něco o smrti, co není strašidelné, patetické, uvzdychané a noční můry vyvolávající, a co zároveň zachovává důstojnost, která ke skonu patří. Smrt není mým oblíbeným tématem, ale rozhodně je tématem, které, ze života nezmizí. Smrt je nesmrtelná. Nebude to dlouho trvat a s otázkami stran smrti za mnou přijdou i moji trpaslíci. Umírá moucha pod plácačkou, myš ve spárech kočky, kuře, které máme na talíři… není možné, aby se děti nepídily po detailech.

Kniha mě nadchla svou přímočarostí a absencí tabu, kterým smrt velmi často je. Je malou, veselou ecyklopedií tohoto neveselého tématu a shrnuje všemožná "proč?" a "kam?", s nimiž se rodič setká a často dlouze hledá odpovědi. Je to přehled s nadhledem, je to vtipný souhrn pro zvědavé dítě, které chce pochopit a zatím nemá na krku přivázaný ten obrovský balvan tesknoty, který s sebou vláčíme my, dospělí, a který ztěžkne vždy, když někdo vyřkne to slovo… SMRT.

Knih pro děti pojednávajících o smrti je na českém trhu několik. Na mnoha blozích propíraná Návštěva malé smrti belgické autorky Kitty Crowter; krásný příběh o stárnutí z české provenience Anna a Anička (Martina Špinková, 2014); o smrti v alegorickém světě dinosaurů pojednává Když dinosaurům někdo umře (Laurie Krasny Brown & Marc Brown). Doma už máme dojímavý příběh Anton a Jonatán mého oblíbeného „filozofa pro děti“ Josteina Gaardera, který jsem zhltla během deseti minut, a pak ho týden rozdýchávala. A dnes v naší knihovničce přibyla moje smrtí favoritka: O smrti smrťoucí.

Hned jsem googlila, kdo knihu vydal, protože nakladatelství Cesta domů jsem neznala. Věděli jste, že existuje nakladatelství, které se zaměřuje jen a pouze na knihy o smrti, o tom, jak se s ní vyrovnávat a jak ji zvládnout? Ne? Já taky ne. Ale jsem ráda, že už to vím. Člověk bohužel nikdy netuší, kdy bude takový odkaz potřebovat.

Co se mi líbí na knize O smrti smrťoucí:

• Nadhled a lehkost. Žádné velké drama, ale respekt a úcta.
• Nezaujatost. Kniha čtenáři nepodsouvá jednu preferovanou variantu toho, co se stane, když to přijde. Někdo věří v to, někdo v tamto. Můj bůh vypadá takhle a ten tvůj takhle. A já nevěřím v boha, ale ve strašidla. A já nevěřím v nic. Každý to má jinak.
• Obrázky. Ilustrace jsou prostě skvělé. 

Název: O smrti smrťoucí
Autorka: Pernilla Stalfelt
Překlad ze švédského originálu: Dagmar Hartlová
Ilustrace: Pernilla Stalfelt
Rok vydání: 2011 (česky 2016)
Vydavatel: Cesta domů
ISBN: 978-80-88126-10-2

Jak vzpomínat na zesnulé.

Vhled to toho, jak vnímají smrt jiné kultury.

A na závěr si zazpíváme... :)