Tak tohle je opravdu zvláštní kniha. Na rozdíl od většiny dětských knih, které máme v knihovničce, jde víc o příběh, který se za knihou skrývá, než o knihu samotnou. Ale i ta kniha je pozoruhodná. Našla jsem ji v jednom londýnském antikvariátu. A od té doby, co jsem ji přečetla, přemýšlím nad tím, zda je to opravdu kniha pro děti. Nebo je to spíš kniha o dětech pro dospělé. Není téma v ní skryté přece jen ještě příliš komplikované a komplexní na čtyřletou mysl? Ale až mé děti dospějí do věku, kdy pochopí víc souvislostí, tohle podání už pro ně bude příliš infantilní... Každopádně jsem ráda, že ji mám(e). Je to opravdu zvláštní kniha.
Autorem textu je Pulizerovou cenou za drama ověnčený Tony Kushner, autorem ilustrací neméně známý Maurice Sendak, kterého v Česku známe hlavně díky klasice Tam, kde žijí divočiny. A kde tihle dva Američani vzali Brundibára?
Kniha byla napsaná na motivy opery Brundibár českých autorů Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistera. Opera vznikla těsně před Druhou světovou válkou. K jejímu nazkoušení a uvedení na scénu však došlo až... v Terezíně!
Terezín byl navenek nacisty prezentován, jako dovolenková destinace pro tamní židovské obyvatelstvo, děsivé. V dobré víře nazkoušený Brundibár sloužil jako "předváděčka normálního života" pro okolní svět, jakási Potěmkinova vesnice (absurdní je to zejména proto, že židé mimo Terezín nesměli na žádném kulturním dění vůbec participovat, dokonce ani hrát na hudební nástroje). V Terezíně byla uvedena celkem pětapadesátkrát. Jednou dokonce pro členy Červeného kříže, kteří přijeli v roce 1944 do Terezína na inspekci tamních životních podmínek. Co už však lidem z Červeného kříže neřekli, bylo to, že těsně před jejich návštěvou bylo vypraveno několik vlaků směřujících do Osvětimi, aby Terezín při inspekci nepůsobil tak "přecpaným" dojmem. Na konci téhož roku bylo představení Brundibára použito v nacistickém propagandistickém filmu o Terezínu. V okamžiku, kdy natáčení skončilo, odjeli všichni, kteří se na produkci Brundibára podíleli, do Osvětimi, kde jich přežilo jen několik. (V roce 1999 získal prestižní cenu Emmy za nejlepší dokument film Voices of Children/Hlasy dětí, československé režisérky Zuzany Justman, který i o představení v Terezíně pojednává.)
V novodobé historii byla opera znovu mnohokrát nastudována a uvedena - zejména v USA, ale i v České republice.
Příběh je velmi jednoduchý. Pepíček a Aninka (všimněte si chyby, kterou autoři knihy udělali ve skloňování Aninčina jména hned na první straně: I am Aninku.) mají nemocnou maminku a lékař řekne, že jí mají sehnat mléko, které ji vyzdraví. Ale děti nemají na mléko peníze. Jdou do města a chtějí zpívat na trhu, aby sehnaly pár drobných. Všechno jejich publikum však odláká ohavný vysloužilec Brundibár s flašinetem (Sendak se rozhodl jej ze zřejmých důvodů ztvárnit s typickým hitlerovským knírkem). S pomocí dalších dětí, psa, kočky a vrabce se však dětem podaří zlého Brundibára vyhnat, sehnat peníze, obstarat mamince mléko, a tím ji vyzdravit.
Sendakovy ilustrace jsou symbolické, až divoce barevné a umně vyvedené. Přesto na mě působí děsivě a svým způsobem depresivně. Lingvisticky zajímavé jsou i ozvuky českého originálu libreta v místě, kdy autor popisuje prodavačku zmrzliny vyvolávající různé příchutě: Vanill-kova, Chocolate-kova, Citronova, Cold-Thorat-kova (= v krku studící).
Schválně nechám knihu v dosahu dětí a uvidím, zda po ní sáhnou, zda se budou ptát. A pak uvidím, do jaké míry budu schopná na jejich otázky odpovědět. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat