Byla jednou jedna malá holčička jménem Gabrielle Chanel. Vyrůstala ve francouzském sirotčinci pod dohledem řádových sester. Byla jen jednou z mnoha, v obyčejných šatičkách, malá holka z děcáku, které máma umřela a táta byl podomním obchodníkem a nemohl se starat. Jeptišky ji naučily ručním pracem. A šití jí šlo lépe, než ostatním děvčatům. A taky měla něco, čemu by se dalo říct vnitřní síla a talent. Když ze sirotčince odešla živila se chvíli jako barová zpěvačka. Byla krásná a byla obklopená módou. Díky jednomu zamilovanému pánovi se dostala do prostředí luxusu a jezdectví. A tam to začalo.
Nejprve si ušila rajtky, už to bylo převratný počin. Pak vyrobila klobouček, s nímž se dalo jezdit na koni. Pak přemluvila dámy ve svém okolí, že šněrovat se do korzetu vážně není povinnost. A nakonec přišly malé černé šaty. Do té doby byla černá jen barvou smutku, ale Coco považovala černou za barvu barev. Snad ji inspirovaly hábity řádových sester mezi nimiž až do svých 18 let žila. Kdo ví. Každopádně se to líbilo v časopise Vogue, a pak už se to líbilo všem. A pořád se to všem líbí. Jednoduché černé šaty má v šatníku skoro každá žena. I já jedny mám. Nevejdu se do nich už mnoho let, ale to nevadí, pyšně tam visí na ramínku a připomínají mi tu neuvěřitelně ambiciózní a cílevědomou ženskou.
PS: Coco prý měla být poslem mírové smlouvy mezi SS velením a Winstonem Churchillem za Druhé světové války. Ale o tom se v téhle knížce nemluví a asi to sem ani nepatří ;).
Název: Coco und das kleine Schwarze
Autoři: Annemarie van Haeringen
Nakladatelství: Freies Geistesleben
Rok vydání: 2015
ISBN: 978-3-7725-2883-5
Žádné komentáře:
Okomentovat