Jako dítě jsem milovala Alenu Vostrou. Ale tehdy jsem netušila, že miluju Alenu Vostrou. Milovala jsem chobotnici Krejzy, rybu Mařenku, Bubláčka Tarabku a strašidlo Pepibubu.
Vzpomněla jsem si na tuhle svou dávnou lásku v okamžiku, kdy jsem onehdy naladila v autě Rádio Junior a magický hlas Jiřiny Jiráskové zrovna četl z
Kouzelné chobotnice Krejzy. Úplně jsem nadskočila nadšením a okamžitě jsem začala pátrat v paměti, kde můj výtisk této knihy skončil.
Asi někde hluboko, protože jsem ho nenašla. Zato jsem objevila v online antikvariátu novější vydání a za pár dní byla Krejzy doma. Jako dítě jsem měla sešitek z edice
Ilustrované sešity (Panorama, sešit č. 106, 1985) s obrázky Evy Šedivé, teď mám doma knihu v pevné vazbě s ilustracemi Heleny Zmatlíkové (Artur, 2004).
Alena Vostrá psala o dění pod hladinou poměrně často. Kromě Krejzy vlastním a zbožňuju
Bubláčka Tarabku, příhody kouzelné bytosti zvané "bubláček",
která bydlí v rybníce, závodí s užovkami, poskytuje kartografické rady
vodoměrkám a pomáhá žábě plést kouzelného kulicha, a
Co mně ryba vyprávěla, příběh o klukovi Arnoštovi a mluvící rybičce Mařence. Takovou rybičku jsem vždy toužila objevit v akváriu holešovského zverimexu a nutila jsem svou babičku k opakovaným návštěvám toho ponurého, řasami pokrytého podniku.
Bubláček Tarabka a
Co mně ryba vyprávěla taky, stejně jako
Kouzelná chobotnice Krejzy, původně vyšli v sešitkovém vydání (č. 88, 1983 a 74, 1981). Pod pohádku
Co mě ryba vyprávěla se podepsala autorčina kolegyně Eva Šmídová. Nikde jsem nedohledala, proč k tomu krycímu manévru tehdy došlo. Snad nesměl být jeden autor zastoupen v edici Ilustrované sešity dvakrát, kdo ví.
Do vodního světa se Alena Vostrá vydala i v básničkách pro mimina. Knihu s tvrdými deskami
Pošli to dál (1979) jsem nedávno koupila na bazaru:
"Na
dně tůně, sumec stůně, lovil rybku, chytil chřipku. Rak se škrábe v
uchu: 'To je těžká nemoc, drž se, sumče, v suchu, ale zase ne moc.'"
Nebo:
"Hráli
si tři lachtani, přsli domů zcachtaní. Tlustý, tenčí i ten outlý,
maminka je plácla ploutví: 'To nevíte děti moje, že si máte aspoň
trošku, než vplujete do pokoje, otřít ocas o rohožku?'"
A
na závěr... Sice nebydlí pod vodou, ale nedá mi nezmínit dokonalé,
nezapomenutelné a hlavně žďabilní Pepibubu, nepovedené strašidlo. Kniha
je beznadějně vyprodaná, ale pokud na ni někde v antikvariátě narazíte,
rozhodně ji tam nenechejte.
 |
| Kouzelná chobotnice Krejzy |
 |
| Kouzelná chobotnice Krejzy |
 |
| Kouzelná chobotnice Krejzy |
 |
| Kouzelná chobotnice Krejzy |
 |
| Kouzelná chobotnice Krejzy |
 |
| Kouzelná chobotnice Krejzy |
 |
| Co mně ryba vyprávěla |
 |
| Co mně ryba vyprávěla |
 |
| Co mně ryba vyprávěla |
 |
| Vodní bubláček Tarabka |
 |
| Vodní bubláček Tarabka |
 |
| Vodní bubláček Tarabka |
 |
| Vodní bubláček Tarabka |
 |
| Vodní bubláček Tarabka |
Alena Vostrá psala o dění pod hladinou poměrně často. Kromě Krejzy vlastním a zbožňuju Bubláčka Tarabku, příhody kouzelné bytosti zvané "bubláček",
která bydlí v rybníce, závodí s užovkami, poskytuje kartografické rady
vodoměrkám a pomáhá žábě plést kouzelného kulicha, a Co mně ryba vyprávěla, příběh o klukovi Arnoštovi a mluvící rybičce Mařence. Takovou rybičku jsem vždy toužila objevit v akváriu holešovského zverimexu a nutila jsem svou babičku k opakovaným návštěvám toho ponurého, řasami pokrytého podniku.
Bubláček Tarabka a Co mně ryba vyprávěla taky, stejně jako Kouzelná chobotnice Krejzy, původně vyšli v sešitkovém vydání (č. 88, 1983 a 74, 1981). Pod pohádku Co mě ryba vyprávěla se podepsala autorčina kolegyně Eva Šmídová. Nikde jsem nedohledala, proč k tomu krycímu manévru tehdy došlo. Snad nesměl být jeden autor zastoupen v edici Ilustrované sešity dvakrát, kdo ví. 
"Na
dně tůně, sumec stůně, lovil rybku, chytil chřipku. Rak se škrábe v
uchu: 'To je těžká nemoc, drž se, sumče, v suchu, ale zase ne moc.'" 
Žádné komentáře:
Okomentovat