Další poklad ze seznamu dětských knih doporučených mými cizojazyčnými
přáteli je tu. Doporučena byla hlavně autorka, a já jsem pak strávila několik
bezesných nocí dumáním nad tím, čím začít. Zvlolila jsem úspěšnou dvojku Julia
Donaldson a Axel Scheffler a klikla jsem na Bookdepository hned dvakrát. Poprvé
na knihu, kterou spolupráce těchto dvou skvělých autorů začala The Gruffalo a
podruhé na titul, který mě zaujal, protože mám ráda čarodějnice – Room on the Broom.
Shodou náhod jsem vybrala zrovna ty dvě knihy, které vyšly i v češtině, a to pod názvem Gruffalo a Všichni letí na koštěti. O kvalitě překladu Všichni letí na koštěti internet taktně mlčí, ale Gruffalo je prý bída a utrpení, takže zůstanu u osvědčeného modelu „přelož si sám“, což v případě Julie Donaldson nebude tak snadné, vzhledem k tomu, že je text rýmovaný.
The Gruffalo je skvělá bajka o tom, jak se nenechat zastrašit
a odolávat všem, kteří se mě snaží sežrat. Myška nejdřív všem lesním myšo-žroutům nakecá, že jde na oběd s Gruffalem, který by je všechny sežral, kdyby mu
přišli do cesty, takže milí predátoři raději vezmou nohy na ramena (vyjma hada, ten se rychle odplazí). Když pak myš Gruffala opravdu potká,
řekne mu, ať ani na okamžik neuvažuje o tom, že ji sežere, protože ona, myš, je
velký lesůpán a všichni se jí bojí. Gruffalo nevěří, a tak jdou spolu lesem a
liška, sova i had prchají, protože vidí myš v doprovodu Gruffala a děsí
se, že mu opravdu skončí na talíři.
A kdo je to vlastně Gruffalo? No, má oranžové oči (které se
našim trpaslíkům líbí ze všeho nejvíc), velké tesáky a na zádech fialové
bodliny. Prostě strašlivé bubáčisko. Baví mě historka o tom, jak vlastně
Gruffalo vzniknul (nebo vzniklO – to Gruffalo?). Původně měla být kniha o
tygrovi, ale na slovo „tiger“ se prý nic moc nerýmovalo. A pak došlo na obrat: „Silly
old Fox, doesn’t he know/There’s no such thing as a…” a už to
bylo, zrodil se Gruffalo. Jeho podoba na obrázcích vznikla díky popisu v
příběhu – co se zrovna rýmovalo, to Gruffalovi přibylo.
Room on the Broom je příběh čarodějnice, která špatně
odhadla povětrnostní podmínky a při cestě na koštěti jí uletěl klobouk, mašle a
kde co všechno. Pokaždé, když danou věc sbírá, přisedne k ní někdo na
koště. Stopařů je tam na konci příběhu požehnaně, ale košťata zřejmě nemají maximální
povolený počet míst k sezení, takže se tím nikdo, ani pilotka s bradavicí
na nose, příliš netrápí.
Julia Donadson a Alex Scheffler jsou skvělí. Už si brousím
zuby na další klasiku z jejich dílny – The Stick Man, příběh o malém větvičkovi,
který prchne z rodného stromu a odolává nástrahám v podobě psa, který
si s ním chce hrát, nebo vodního ptactva, které si z něj hodlá
postavit hnízdo. A taky musím mít Tabby McTat, příběh o dvou kočkách, pouličních
muzikantech. Samozřejmě toužím i po dalších… knihy napsala Julia Donaldson 193,
takže vybírat bude rozhodně z čeho. (Seznam těch hlavní, veřejnosti určených najdete zde. KLIK)
A propos, Julia Donaldson, bytem v Glasgow, strávila
část svého života cestováním a pouliční hudební produkcí. Teď píše knížky a
divadelní hry pro děti, čte v knihovnách, propaguje dětské divadlo a vůbec
vede zajímavý život. Alex Scheffler, který bydlí v Londýně, jí prý píše
dopisy, na jejichž obálky kreslí ztřeštěné obrázky.
Kromě Alexe Schefflera spolupracuje Julia Donaldson i s dalšími
skvělými ilustrátory. Moc se mi líbí třeba Rebecca Cobb (There’s an Owl In my Towel), David Roberts (The
Flying Bathtub) nebo Lydia Monka (Sharing a Shell).
Pokud budete knihy v angličtině objednávat, doporučuji „board book“ s tvrdými,
poslintatelnými deskami, pro malé děti, a paperback pro ty, kteří už tolik
nekrčí.
Žádné komentáře:
Okomentovat